
Máma · lékařka · biochemička
O mně
Jsem máma, lékařka, biochemička. A nejradši jsem v kuchyni.
Vím, že jídlo nemusí být věda. Bořím kuchyňské mýty, tvořím recepty a testuji produkty tak, jak se používají v běžném životě.
Moje cesta
Ke kreativnímu pečení a lásce k vaření jsem se nedostala úplně tradiční cestou.
Doma se nepeklo, páč plynová trouba mi byla vylíčena jako něco na způsob spalovny mrtvol. U babičky, kde jsme trávili víkendy a léto, jsme dělaly klasické lité buchty na plech. Vývařovna pro deset lidí, takže se jelo spíš na objem než na MasterChefa.
Ale jedno bylo vždycky. Vánoční cukroví. Desítky druhů. Každoročně. Taková naše rodinná úchylka.
Poprvé jsem viděla nádherně zdobené dorty na svatbě mého strejdy. Pekla je nějaká prateta asi z pátého kolene. Byly překrásné. Pak se roky nic nedělo, až se u nás doma natáčela Kuchařská pohotovost. Vladimír Krofta před mýma očima vykouzlil z pár surovin dort jako z televize. Bylo mi asi dvanáct a já si našla nový koníček.
Stala jsem se doma vrchním a jediným cukrářem a pekařem, takže poklona za každý výtvor, který byl poživatelný, byla samozřejmě na místě.
Postupně jsem se zdokonalovala, studovala a zkoušela nové věci. První makronky byly podle Koko, protože kdo byl na Streamu, ten byl pro mě v té době prakticky majstr. Ano, doba před dvaceti lety byla jiná.
Na vejšce jsem se přihlásila na brigádu do Ovocného Světozoru. Za tři měsíce jsem přibrala asi šest kilo a celé léto zásobovala koleje neprodanými zbytky. Velmi intenzivní praktická výuka cukrařiny.
První rok jsem se nedostala na medicínu. A zpětně to byl celkem osudový kopanec, protože jsem kvůli tomu šla na VŠCHT. O rok později jsem nastoupila na všeobecné lékařství a odmítla se vzdát chemie.
Nikomu nic podobného nedoporučuji, pokud máte pud sebezáchovy.
Jenže ono to do sebe začalo krásně zapadat. Z potravinářské technologie, medicíny a klinické biochemie vznikla kombinace, která mi umožnila spojovat dva světy – analytiku a medicínu.
A protože jsem evidentně pořád měla nějaký čas navíc, brigádničila jsem. Propagovala jsem kávovary, mixéry a žehličky, pracovala pro cateringovku, doučovala… a založila blog.
Vydržel asi rok.
Tehdy jsem vůbec netušila, kolik je za takovým blogem práce. Není to jen napsat pár řádků. Je potřeba testovat, fotit, psát, upravovat, dělat korektury a zápasit s programy. Dlouhodobě to nebylo udržitelné. Spíš mě to stresovalo a bavilo míň než studium pohonných hmot do leteckých motorů.
Absurdní, co všechno se na tý škole učí.
Nastoupila jsem do nemocnice jako lékařka v klinické biochemii, dokončila inženýra ve stejném oboru a stala se spojovacím článkem mezi světem analytiky a medicíny.
Pak jsem odešla na mateřskou.
A přišlo zemětřesení.
Najednou nebyl čas. Natož plánovaný čas na trávení v kuchyni. Začala jsem všechno zjednodušovat, hledat kvalitnější a poctivější varianty a přemýšlet, co má v běžném životě vlastně smysl. Rajská z mouky a protlaku tak najednou byla plná zeleniny a chutnala líp než kdy dřív. Naučila jsem se pracovat na fáze. A cukrařině to kupodivu vůbec neublížilo.
Jedna věc mi ale chyběla.
Miluju svoje děti a miluju mateřství, ale někde v tom všem jsem tak trochu ztratila sama sebe.
S druhým miminkem proto přišel odvážný krok: zkusím to. Spustila jsem svůj profil na Instagramu.
Tehdy už jsem věděla, že i když miluju složitou cukrařinu, není to to, co chci předávat dál.
Chci být praktická. Chci být svá.
Umím luxusní dezerty, ale ten si na hřiště do krabičky fakt nezabalím.
Začala jsem prakticky od nuly. Dvě stě sledujících, žádná pořádná technika, programy ani zkušenosti. Jen nadšení.
Prvním seriálem byla Nanuková středa. Styl pokus–omyl, pár stovek zhlédnutí a motivace pokračovat na bodu mrazu.
No co. Zatnout půlky a jet dál.
Přišly Keksperimenty, první spolupráce, školkáč, co školce moc nedal, a neposedné batole. Domácnost, která se rozhodla semlít mě na mouku. Času bylo málo, ale já jsem se mezitím naučila fotit, stříhat videa, psát a vůbec zjistila, jak sociální sítě fungují.
Na Vánoce jsem si chtěla dát pauzu.
Ne.
Přišly další spolupráce a hlavně první velké zjištění: lidé ode mě nechtějí nutně další inovativní recept, který ještě nikdy nikdo neviděl. Chtějí rady a tipy z praxe. Věci, které jsou pro mě úplně jasné, ale moje mamka je třeba neví.
A najednou to začalo fungovat.
Seriál Pepa na koledě zůstal spíš pravidelnou dávkou humoru pro skalní fanoušky. Pak měla být zase pauza. A ukázalo se, že moje pauzy jsou vlastně úspěšnější než promyšlené série.
Svatební gastro tahák, který měl být jen výplní mezi projekty, se stal virálním průvodcem. Přišly stovky tisíc zhlédnutí a hlavně spousta zpráv od lidí, kterým moje rady ušetřily nervy, peníze nebo obojí.
To pro mě bylo k nezaplacení.
A pak přišla Operace Zmrzka. Můj největší tříměsíční projekt plný zmrzliny, receptů, experimentů a teorie.
Teď je září, rozjíždím neplánovanou sérii Máma si to usnadnila a těším se, až se s vámi podělím o svoje tipy a triky v mateřství, které jdou ale mnohdy aplikovat i v jiné životní fázi.
A to je moje cesta.
Zatím není dlouhá, ale je plná momentů, ke kterým se budu určitě postupně vracet. Protože i když nejsem prvoplánově člověk, kterého byste si zařadili pod gastro, moje srdce v něm žije.
A když mě někdo slyší mluvit o jídle, asi by nevěřil, že jsem MUDr. Ing. grc prc mamka Adéla.
Pro značky a média